Ferdinand Kindermann a školní reforma

Když bylo během vlády Marie Terezie reformováno školství a vzdělávání, získal Karl Heinrich Seibt, pocházející ze severních Čech, v Praze velký vliv na široké vrstvy měšťanů a šlechticů. Byl zástupcem umírněného osvícenství a reformního katolicismu.


Přednášel na univerzitě estetiku, jazykovědu a dějiny církve, zavedl zde pedagogiku jako odborný předmět a zdůrazňoval nutnost vzdělávání pro blaho národa a jeho prospěšnost pro stát.

Na jeho přednáškách se potkávali student teologie Ferdinand Kindermann, syn chalupníka ze vsi Království v severních Čechách, čerstvý doktor práv Johann hrabě Buquoy a Bernhard Josef Spatzierer, syn ředitele buquoyského panství v Nových Hradech.

Kindermann učil v Buquoyském paláci v Praze jako domácí učitel mladší bratry hraběte Johanna, po svém vysvěcení na kněze roku 1765 zde byl domácím kaplanem.

Johann Nepomuk von Buquoy působil několik let jako právník ve státní službě. Po smrti svého otce v roce 1767 převzal jeho dědictví a odešel do Nových Hradů, aby na svých statcíchuskutečňoval nejen pokrokové hospodářské poznatky, ale také své filantropické myšlenky. Vždyť „povznesení životní úrovně poddaných“ bylo jedním z velkých cílů osvícenství. Bernhard Spatzierer se stal jeho sekretářem a pomocníkem.  

Když roku 1771 v Kaplici zemřel farář, dosáhl hrabě Johann Nepomuk von Buquoy jakožto patron toho, že Ferdinand Kindermann získal místo faráře, ačkoliv mu bylo teprve 31 let. Ještě téhož roku získal též titul děkana. Zde v Kaplici chtěl realizovat Seibtovy podněty.

Před příchodem Kindermanna mělo vyučování v Kaplici značné nedostatky, jak tomu tenkrát bylo ve většině škol. Žáci museli platit školné. Učitelé, kteří často měli nedostačující vzdělání, jen těžce vyžili ze své mzdy od obce a z toho, co vydělali jako varhaníci, sbormistři a kostelníci na faře. Roku 1659 zde byl učitelem Balthasar Freytag, poté do roku 1689 Melchior Freytag a do roku 1701 Matthias Freytag (dědeček, otec a syn?).

Stará školní budova stála šikmo naproti faře. Východně byl k tomu pod jednu střechu měšťanský špitál. Podle tvaru štítů musely být obě budovy vystavěny pravděpodobně již někdy před rokem 1650.

Školní budova byla před příchodem Kindermanna ve špatném stavu. Měla jen jednu učebnu, ve které se musely učit společně všechny děti. Byl zde nedostatek učebních pomůcek a především učebnic.  Učitel si ze svého skromného příjmu nemohl dovolit žádného pomocníka. Chyběla tak disciplína, ve třídě děti dělaly to, co se jim zrovna zalíbilo. Mnoho dětí muselo doma pomáhat v hospodářství nebo s řemeslem. Proto rodiče neposílali své děti často vůbec do školy a uspořili tak školné.

Dříve než Kindermann zaujal místo faráře, odjel do Zaháně v pruském Slezsku, kde Johann Ignaz Felbiger, probošt augustiánského kláštera, založil školu, která se jako vzorová škola a místo vzdělávání učitelů těšila takové pověsti, že se sem zdaleka sjížděli žáci a zájemci. Zde studoval novou tabulkovou metodu, která značně ulehčovala práci s učením nazpaměť.   

Když na konci roku 1771 přišel Kindermann do Kaplice, začal hned realizovat své pedagogické myšlenky. Do farní kroniky napsal:,,První kroky, které jsem věnoval starosti o duše, byly také prvními, které jsem učinil ve škole.“

Učitel Anton Holl (narozen 1749 ve Volarech/Wallern) byl, jak on sám říkal, jeho pravá ruka. (1)

Nejdříve svolal Kindermann učitele a pár dětí do svého pokoje a začal pomalu používat novou metodu, nedržel se jí však nijak striktně. Brzy se dostavily úspěchy a ostatní děti začaly být zvědavé. Holl (2) byl brzy zasvěcen do nové metody a mohl podle ní již také vyučovat. Nyní nastal čas získat i rodiče.

Osobními pohovory a svým kázáním se Kindermannovi podařilo odbourat jejich předsudky. Vyučování hudbě, které u hudebně nadaných dětí podporoval, tomu také přispělo. Stále více rodičů posílalosvé děti do školy. Na Kindermannův popud byl roku 1772 zaměstnán druhý učitel, zbrojíř Ignatius Tjiatiovn, snad Nizozemec, neboť v té době pobýval v Kaplici oddíl batávského dělostřeleckého pluku z Nizozemí. Dle nařízení vrchního úřadu mu muselo být z obecního fondu vypláceno 30 zlatých jako roční mzda. Také ve svém kaplanovi Simonu Kudlerovi měl Kindermann velkou oporu.

Nyní již měl tři spolupracovníky. Z počátkumuseli být přítomnivyučování v různých odděleních, aby získali potřebné znalosti, potom je již nechal samostatně vyučovat. Vyučování mělo být praktické a realistické. Odmítal jakékoliv násilné metody. Děti se látku neměly jen učit zpaměti, nýbrž ji opravdu chápat. Učební metody byly proto přizpůsobeny jejich stádiu vývoje.

Do kaplické školy docházely také děti z vesnic. Když se v Malontech uprázdnila pozice učitele, hrabě Buquoy tam vyslal Antona Holla, a Kindermann připravil Johanna Riedla z Benešova na školní službu. Jakmile byl zasvěcen do nové metody, odešel do Malont a Holl se vrátil zpět do Kaplice. Ke svým spolupracovníkům ve starosti o duše a školu získal Kindermann dále P. Christiana Fischera, kterého znal již z Prahy.

Johann von Buquoy nechal opravit školní budovu, vybavil školu potřebným zařízením a knihami a staral se o topivo. Jelikož byla k dispozici jenom jedna třída, muselo se učit ve dvou odděleních rozdělených podle věku. V každém oddělení se vyučovaly čtyři různé předměty čtyři hodiny denně.

Kindermannův učební plán zahrnoval na prvním stupni čtení, psaní, biblické dějiny, katechismus (učení zpaměti) a na druhém stupni čtení, mravouku a zdravovědu, náboženství a nauku o bibli, katechismus pro správné pochopení, krasopis, pravopis a aritmetiku.  Každý učitel vyučoval více předmětů.

Aby také i chudým dětem bylo umožněno chodit do školy, začala za ně obec platit školné.

Nad rámec řádné výuky zřídil Kindermann ještě soukromý kurz dalšího vzdělávánípro talentované děti, coby kurz určený pro budoucí gymnazisty, ve kterém bezplatně vyučoval on sám se svými kaplany Kudlerem a Fischerem.

Kaplická venkovská škola se ve velmi krátkém čase proslavila. Měla se stát vzorem pro venkovské školy v Čechách i v Rakousku. „Zprávy z venkovské školy v Kaplici“, které byly vydány roku 1772, si našly tolik příznivců, že roku 1774 mohlo jít do tisku jejich druhé vylepšené vydání. Již brzy přicházeli z celých jižních Čech, Horních Rakous a dokonce i z Haliče duchovní i světští učitelé, aby se seznámili s novými vyučovacími metodami. Kaplická škola, lidově nazývaná „vysoká škola“, se stala centrem vzdělávání učitelů v jižních Čechách.

Po roce 1770 nechala císařovna Marie Terezie vypracovat plány pro všeobecně povinnou školní docházku na základních školách. Probošt Ignaz Felbiger předložil roku 1774 „Všeobecný školní řád“. V únoru roku 1775 byl takéKindermann povolán do Vídně k jednání o školní reformě. V celé monarchii zavedla nyní císařovna povinnou školní docházku pro děti ve věku 6 až 12 let a organizaci školy ve třech stupních: triviální školu na vsích a v menších městech, tzv. Hauptschulen („hlavní školy“) ve větších městech a ve všech hlavních zemských městech „Normalschule“ (standardní školu), kde měli být rovněž vzděláváni budoucí učitelé.

V listopadu 1775 byl Kindermann ustanoven ředitelem nově založené standardní školy v Praze a nejvyšším školským „dozorcem“ v Čechách. Význam kaplické vzorové školy tkvěl v tom, že si mohl své teorie vyzkoušet v praxi. Zde sbíral zkušenosti, díky kterým se stal úspěšným organizátorem školství v celých Čechách.

Díky jeho aktivitám vznikaly školy nejen ve městech, ale i všude na venkově, kde do té doby byli obyvatelé zanedbáváni.

Ve venkovských školách se také měly vyučovat praktické předměty, které by venkovské obyvatelstvo ochránily před pádem do chudoby.

Jelikož přikládali Kindermann a jeho spolupracovníci lidové („národní“) řeči velký význam, byly v Praze vydávány také učebnice v češtině, jako významná pomoc pro národní obrození Čechů.

Kolem roku 1780 bylo v rakouských i českých zemích už okolo 4.000 triviálních škol, které navštěvovalo cca 200.000 dětí.

Jelikož byl nyní Kindermann často nepřítomen na svém místě duchovního správce v Kaplici, byl mu jako administrátor (správce farnosti) přidělen P. Ignaz Möder. Poté, co byl roku 1778 ustanoven kanovníkem u Všech svatých v Praze, zřekl se farního místa.  

Roku 1777 mu císařovna propůjčila šlechtický titul rytíř „ze Schulsteinu“. V roce 1790 byl jmenován biskupem v Litoměřicích, kde také roku 1801 zemřel.

 (1) H. Waltenberger, Budweiser Zeitung 1938, č. 45

(2) Jméno bylo psáno také jako Hall. Jeho syn P. Placidus Hall OSB byl v Kremsmünsteru učitelem Adalberta Stiftera v humanitních oborech.

 

Překlad kapitoly „Ferdinand Kindermann a školní reforma“ do češtiny: Veronika Povišerová, Hluboká nad Vltavou

Autor: H. Sailer | Zveřejněno: 28.4.2017 - 00:00 | Zhlédnuto: 742x