Jak se slavil advent a Vánoce na Kaplicku

Když se pomalu blíží vánoční svátky, připomeňme si, že Kaplicko mělo svoje lidové obyčeje a tradice, které uchovávali naši předkové v době předvánoční a vánoční.


Adventní doba - čtyři týdny před vánočními svátky - sloužila k tomu, aby se všichni připravili na Vánoce. Samotná zima způsobovala, že to byla doba klidnější, než všechna období předcházející. Dříve nevládl žádný shon a nákupní horečka jako dnes. Lidé ještě neznali co je konzumní společnost a celý. rok prožívali více v harmonii s okolní krajinou, která byla už od poloviny listopadu zasněžena bílou pokrývkou k velké radosti všech dětí a mládeže.

V adventu měli naši kapličtí předkové dva význačné dny, které jakoby vybočovaly z normálu a byly spojeny s určitými lidovými zvyky... Jedním z nich byl den svatého Mikuláše, který se stále slaví 6. prosince. Již 5. prosince večer (v předvečer tohoto svátku) chodil Mikuláš (německy: Nikolo nebo Nikla) do domů se svým služebníkem, který před domy řinčel řetězy až to nahánělo hrůzu. Hodné děti byly odměňovány ovocem a pečivem, a ty zlobivé naopak bývaly pokárány ne-bo se jim pohrozilo potrestáním, které měl na nich vykonat čert nebo bubák (německy: Krampus). Ke všem dětem Mikuláš nemohl přijít a proto ty ostatní, než šly spát, rozestavovaly do oken nebo mezi okna mísy, talíře, klobouky, čepice a boty, aby jim do nich Mikuláš něco nadělil ze svých darů. Ráno potom děti přijímaly tyto dárky radostně, i když u nich velmi často ležela metla s červenými stuhami.

Dalším zpestřením adventní doby byla noc svatého Tomáše, apoštola, která nastala večer 21. prosince. Byla to první ze tří chladných nocí před vánocemi. Tuto noc bylo uvnitř domů vykuřováno vonnými bylinami a kropeno svěcenou vodou. Kdo v tuto noc stál na křižovatce cest (tam, kde se jedna pro-tínala s jinou cestou, po které se chodívalo s pohřebním průvodem) a choval se zcela tiše a se svěcenou křídou udělal kolem sebe kruh, mohl se dovědět budoucnost. Když byl v té chvíli slyšen smích, znamenalo to něco radostného, pro dívku to byla svatba. Byl-li slyšen pláč, znamenalo to nějaké úmrtí...

Doma se tuto noc také házelo jednou botou. Hozená bota, která měla letět přes hlavu za záda, ukázala vždy budoucí osud. Když zůstala ležet špičkou ke dveřím, znamenalo to brzký odchod z domu nebo rozloučení. Když zůstala ležet opačně, mělo to také opačný význam... Svatý Tomáš byl patronem manželství a proto v tento den dívky kladly tomuto světci různé druhy otázek, jen aby se dověděly něco o své budoucnosti. Když se dívce o svatotomášské noci zdál sen o nějakém konkrétním mladém muži - pak to byl ten, který se stal jejím manželem. A tak jim rychle ubíhal čas před vánoci.

Advent a vánoční dny na Kaplicku byly slaveny křesťansky, ale byly obohaceny o různé lidové obyčeje a tradice. Celý den před vlastním Štědrým večerem (německy: vor dem heiligen Abend) se zachovával přísný půst. Teprve večer se podávalo vydatné hlavní jídlo... Po vykuřování kadidlem nebo vonnými bylinami a modlitbě se rozsvítily na vánočním stromku světla (svíčky) a byly rozdíleny vánoční dárky... Na některých místech byly pro děti připraveny slavnosti s vánočními stromky, u kterých byly ty nejchudší děti obdarovávány. V mnoha domech byly stavěny jesličky (betlémy, německy: Krippen) nebo děti samy vystavovaly obrázky jesliček do oken.

Na Štědrý večer o půlnoci se šlo na půlnoční mši do kostela. Čas od štědrovečerní večeře s rozdáváním dárků pod vánočním stromkem až do odchodu na půlnoční, byl krácen jedením ovoce a různými hrami. Hlavní svátek vánoční (25. prosince) byl tradičně slaven v kostele a doma jako den narození Ježíše Krista. Na svatého Štěpána (26. 12.) se tradičně házelo ovsem na připomínku kamenování jáhna Štěpána... V den svatého Jana (27. 12.) bylo zvykem, že služebnictvo dostávalo volno, aby navštívilo své příbuzné. Službu nastoupilo opět na Silvestra nebo až na Tři Krále... Noci od svatého Tomáše až ke dni Tří Králů (6. 1.) se nazývaly tzv. dolní noci (německy: Unternachte). O těchto nocích ponejvíce strašívali duchové, zvláště v hodině duchů před půlnocí.

Dalším dnem, který ještě stojí za zmínku, byl Silvestr (31. 12.) O silvestrovské noci se ve větších obcích konaly zábavy, které pořádaly spolky, různé společnosti a rodiny. O půlnoci se zdravil přicházející rok tím, že si všichni blahopřáli. Na vesnicích se tato noc používala k tomu, aby se starý rok zahnal střelbou do vzduchu...

na základě Vlastivědy bývalého kaplického okresu od J. Märtena 


Autor: Milan Píša | Zveřejněno: 6.4.2015 - 00:00 | Zhlédnuto: 1529x