Noc s Andersenem

V pátek 27. března se v Městské knihovně Kaplice konala již patnáctým rokem Noc s Andersenem, což je celostátní a v posledních letech i mezinárodní projekt knihoven, jenž podporuje dětské čtenářství.


Po příchodu do dětského oddělení knihovny, kde při povšimnutí velkých kočičích očí vykukujících na mě z obálky knihy Z deníku kocoura Modroočka vždy ráda vzpomínám na své krásné čtenářské začátky, jsem chtě nechtě odtrhla své oči od hromady naskládaných koláčů a dalších voňavých a vábně vypadajících sladkostí a usadila se v kruhu dalších čtenářských nadšenců. Po úvodu nás paní knihovnice a dobrovolnice z řad rodičů neočekávaně naskládaly do aut a vyrazili jsme až do Českého Krumlova, aby si děti prohlédly divadlo a snad se o něm i něco zajímavého dozvěděly. Děti byly nadšené možností vylézt na jeviště a vyzkoušet, jak jdou jejich hlasy krásně slyšet i v nejvzdálenějších řadách. Našlo se i pár odvážlivců, kteří se nám nestyděli přednést básně či v jednom případě i reklamu z televize. Malí čtenáři výskali nadšením, když se zatáhla opona a oni byli najednou od diváckého světa odděleni něčím velkým a neprostupným.

Následovalo rozdělení na dvě skupinky. Naše skupinka šla nejdříve k panu zvukaři, kde byly děti překvapeny množstvím tlačítek a páček, za které mohly tahat a díky kterým se měnil zvuk a světla. Odvážím se tvrdit, že to byl zážitek i pro paní knihovnice, které měly možnost se zeptat na věci, které je ohledně tohoto malého a nepovšimnutého světa zvukařské kabiny zajímaly. Když naše skupinka došla do kostymérny, děti byly fascinovány množstvím kostýmů naskládaným až ke stropu, které, jak později řekla jedna z dívek, byly „naprosto luxusní“. Nejpopulárnější byl růžový klobouk z pohádky Princezna ze mlejna, který létal vzduchem od jednoho nadšence ke druhému. Divadlo si také pro děti připravilo „panáka“, jedna z holčiček mi ale v návalu upřímnosti zklamaně prozradila, že to chutnalo spíše jako roztopený jahodový nanuk.

Po návratu se děti najedly a já měla konečně čas je vyzpovídat. Dozvěděla jsem se, že spousta z nich už na Noci s Andersenem byla už víckrát, ale že tohle je zatím rozhodně nejlepší ročník. Bylo mi také řečeno, že je překvapilo, co všechno může zvukař ovládat, kolik má divadlo kostýmů a jak velký je balkón. Jedno z dětí rozhodně prohlásilo, že příští rok by se nemělo zůstávat v Kaplici, ale také někam jet, jsem si tedy jistá, že už samotné to cestování bylo pro děti velkým zážitkem. Po rychlé svačince se děti usadily a hrály hru na sochy, jíž následovala hra po skupinkách, v nichž musely prokázat své znalosti o pohádkách a o knihách. Přestože se v záchvatu soutěživosti objevilo i několik slziček, v horlivě nadšených výrazech dětí jsem viděla, jak moc si noc v knihovně užívají.

Po následném vyvětrání dětí venku jsem odešla s vědomím, že tento projekt je jedním z nejpodařenějších projektů pro děti, který znám. Zábavnou formou podněcuje v dětech zálibu ve čtení a v knihách. Když už vše okolo nich podněcuje zálibu ve sledování obrazovky, proč také neudělat něco pro to, aby se od ní na okamžik odtrhly a věnovaly se neomezeným světům knih?


Autor: Eliška Andršová | Zveřejněno: 22.4.2015 - 00:00 | Zhlédnuto: 1789x