Osídlení Kaplice

Byla Kaplice české nebo německé město? V historii Kaplice najdeme dlouhá období, kdy zde žila většina německy mluvícího obyvatelstva ...


Cáhlovská (Kaplická) stezka, známá již v raném středověku, byla nejen důležitou obchodní radiálou spojující Českou kotlinu s Podunajím, nýbrž měla také rozhodující podíl na osidlování dosud neprostupného hvozdu. Ve směru severojižním postupovala vnitřní (česká) kolonizace až k zemské hranici, kterou nezřídka překračovala. Podél této komunikace vznikaly postupně od 2. poloviny 13. až do století 14. osady s českými názvy Zbraslav, Suchdol, Všeměřice, Nažidla, Pšenice, Zdíky, Skoronice a Strádov. Na rakouské straně např. Volovice – Wullowitz.

Původní osada při kapli panny Marie vznikla ještě v době před německou kolonizací. Milevští premonstráti, jenž dostali od panovníka v léno zdejší pozemky, počali kolonizovat dosud neosídlené teritorium německými přistěhovalci (vnější kolonizace). Do města pod Poluškou povolávali klášterníci hlavně řemeslníky. Ti byli vlídně přijímáni a bráni do svazku obce bez obtíží ze strany vrchnosti a českého obyvatelstva. Přesto zůstávali Němci ve městě dlouho menšinou, která postupem času sílila a svůj vliv uplatňovala spíše hospodářskou silou než svým počtem. V hospodářské sféře Němci dlouho ovládali nejvýnosnější obchodní obory, trvale se uplatňovali v řemeslech zpracovávajících kovy, v soukenictví a zřetelnou převahu měli v hornictví.

Před husitskou revolucí měla Kaplice stejně jako Budějovice, Nové Hrady a Český Krumlov německou většinu. Dlouholetými válkami, husitskou a hlavně třicetiletou, český živel více utrpěl, byl v nich více exponován a více trestán, čímž se početní poměr mezi národnostmi zlepšil pro stranu německou.

V různých dokumentech, jež se ze starých dob dochovaly, se setkáme v Kaplici často se jmény, která připomínají český původ. Např. v r. 1405 byl zajat kaplický měšťan Oldřich od freistadtských, poddaní fary se v r. 1465 jmenují Janko Strunarzo a vdova Hawlik, v téže době se uvádí Mikuláš cerdo (koželuh) a poddaní Zikmunda Bilahlawa z Pořešína, Slawczo starší a Zigo bratr Jankův, v r. 1477 se jmenují Petr, Martin Franda, Janek Hojar, Vaněk, Homolka a Duchon, r. 1487 rychtář Jan, roku 1504 vdova po měšťanu Paleczkovi. V dokladu z roku 1546 se praví, že si Němci vypracovali městské právo v jazyce německém, z čehož vyplývá, že až dosud bylo užíváno v českém znění. Také výtka pražské konzistoře z téhož roku kaplickému faráři uvádí, že farář nedrží již celý rok německého kazatele. Z této zprávy vyplývá, že v Kaplici český živel opět nabyl většiny.

Mezi sládky se jmenují: Jan 1551, Ondřej Tiezky 1553, Vondra 1564, dále následují Blaha, Jiří a Vít. V urbáři z r. 1533 čteme mezi držiteli domů česká jména: Vincenz Schimak, Filip Bizan, Toman Jakub, M. Pöschko, Bilka krejčí, Simon Czerney, Ant. Kren, Jiří Zborazky, Matěj Veselsky, Petr Krzišek, Kil. Hradschka, Benedikt Materny, Václav Pavel švec, Marie Mleynka, Lorenz Wacha, Petr Petrasch, Jiří Klement, Toman hrnčíř, Blasius Mikschal, Jakub Pena, Václav soukeník, Wondra, Lorenz Holinka, Toman řezník, Ondřej Holeczek, Toman Schimek, Ondřej Ziecha, Ondřej Korzie, Ondřej Horzie, Valentin Kohout, Benedikt Zajíc, Ondřej Tiezky, Martin Zicha, Petr Wlach, Jindřich Pouzar, Toman Beranek, Matěj Woyta a Jakub Wychra.

V zápise z r. 1599 se jmenuje David Wichinsky, kterého Petr Vok z Rožmberka osvobodil od poddanství. V roce 1605 úřadovali primator Jiří Swerasky, rychtář Toman Beranek a písař Basil. Do roku 1618 žil v Kaplici vrchnostenský písař Tobiáš Aleš, jenž se v roce 1609 oženil s Turkyní Annou z Bělehradu. Následkem třicetileté války poklesl počet českých lidí ve městě, čímž se změnil poměr mezi národnostmi ve prospěch strany německé.


Autor: Václav Hajer | Zveřejněno: 1.4.2015 - 00:00 | Zhlédnuto: 1750x