Pěti státy bez motoru

V několika uplynulých letech absolvoval kaplický rodák a absolvent zdejšího gymnázia Martin Rohlíček pět cykloexpedic, v nichž dojel vždy na svém horském kole po vlastní ose ze středu Čech (okres Benešov u Prahy) k nějakému moři.


Jeho nemálo úspěšné články v denním a jiném tisku z těchto cest se však ke čtenářům našeho města nedostaly. Jako dluh svému rodnému městu si dovoluje syn mnohaletého kronikáře města Kaplice poskytnout jeden z nich. Vzhledem k tomu, že následně popsaná cykloexpedice vedla i přes naše město a vzhledem k celorepublikovému boomu cyklistiky (té poctivé – bez elektromotoru), jenž zasáhl i Kaplici, bude tento článek jistě mnohé zajímat.

     Martin R. projížděl na svém jízdním kole, obtěžkaném mnoha kilogramy v cyklobatozích, pěti státy, a to Českou republikou, Rakouskem, Slovinskem, Itálií a Chorvatskem. Překonal Alpy, projížděl podél mořského pobřeží tří států a přejel jen za pomoci jeho svalů a plic ze severního mírného podnebného pásu (ve kterém se nachází i Česká republika) do podnebného pásu subtropického, ve kterém odpočíval ve stínu olivovníků, pinií a palem.
     Na svou cestu se vydal z Heřmaniček v okrese Benešov u Prahy na začátku července tohoto roku (rok 2010 – pozn. autora). Sedlec – Prčice, Jistebnická vrchovina, jihočeské roviny, Bechyně, Českobudějovická pánev, a to se již v dáli rýsují pohraniční Novohradské hory.
     Na rakouské straně Novohradských hor, jen několik kilometrů od hranice, se zastavil u evropského rozvodí řek. Z tohoto místa se rozlévá voda do tří stran. Každá kapka vody se pramínky, potůčky, říčkami a řekami odsud rozlévá do tří různých stran a moří – Černého, Středozemního a Baltského se Severním  a s Atlantikem. Na této vodě si pochutnával.
     Následovala úrodná podunajská nížina, s přejezdem jedné z největších a nejvýznamnějších evropských řek – Dunaje. Ale to se již v dáli tyčí do výšky, jak monstrózní obři, první horské štíty největších a nejvyšších velehor Evropy – Alp. Jeho svaly na nohou již ví, že je očekává několikasetkilometrový přejezd celých těchto majestátních velehor od severu k jihu vedlejšími silnicemi.
     Alpami projížděl mnoha různými údolími podél dravých, průzračně modrých, horských řek, sevřených z obou stran do nebes strmými, gigantickými horskými masivy, nejprve celými porostlými jehličnatými stromy, později kosodřevinami a trávou a nakonec pokrytými už jen skálami a zbytky sněhu. Musel překonávat také několik horských průsmyků ve vysokých nadmořských výškách. Tyto alpské průsmyky byly velice náročné pro jeho svaly, kdy musel šlapat několik hodin pořád jen do prudkého svahu (do jednoho z nich - ve slovinských Julských Alpách - dokonce téměř celého půl dne), a pak z nich zase sjížděl z prudkých klesání dolů, až se z brzd téměř „kouřilo“ a svaly na prstech umdlévaly od neustálého brzdění.
     Jednu noc, a půl dne, strávil v Alpách na vrcholu jednoho vysokohorského průsmyku (v nadmořské výšce o téměř 200 metrů vyšší, než je vrchol nejvyšší české hory Sněžky) v mracích mezi skalami, vedle malého ledovce, za vydatného deště a větru, v malé kapličce, ve které ho zahřívaly čtyři hořící svíčky na oltáři pod Kristem, a nebylo mu moc veselo. Jednalo se o průsmyk, který v době antiky tvořil hranici Římské říše a procházely jím vojska této říše při svých výpadech na sever od Alp k Dunaji. Být zde ve starověku celníkem asi nebylo moc příjemné.
     Jinak spával v nejvyšších evropských horách, ve kterých žijí také medvědi a vlci, sám v lesích, jen ve spacím pytli. Houkání sovy, „štěkání“ srnců, občasné prasknutí větvičky, poryvy větru ve větvích a pobíhání různé lesní zvěře těsně okolo něj, zachumlaným ve spacím pytli, mezi horskými masivy, nebylo moc příjemné.
     V jedné části Alp v Korutanech šlapal (jako již kdysi jednou – ještě s jeho kamarádem Milanem R. při přejezdu Evropy na kole od moře k moři) do kopce s dopravní značkou pro osobní automobily „pro prudkost svahu zařaď na jedničku (první rychlostní stupeň)“. Stejně jako při přejezdu Evropy od Baltského moře k moři Jadranskému, někteří kolem jedoucí řidiči v osobních automobilech „fandili“ v tomto úseku našemu cestovateli troubením a ukazovali na něj ze svých vozidel sevřenou pěstí s palcem vztyčeným nahoru.
     V Itálii a Chorvatsku smýval pot a prach z cest plaváním v moři. U moře v Itálii se setkal s příjemným Francouzem, který také šlapal na kole, a to z jižní Francie (Montpellier) přes Itálii a Slovinsko do Chorvatska. Přátelsky spolu podebatovali (anglicky), vykouřili spolu „dýmku přátelství“ na vysokém útesu nad mořem a náš cestovatel se od něj dozvěděl cennou informaci, kdo se dostal do finále mistrovství světa ve fotbale. Martin R. překonal Alpy na bicyklu ze severu na jih, malý drobný Francouz ze západu na východ - z Galie na území římské (dnešní Francie a Itálie), stejně jako před více než dvoumi tisíci lety pravděpodobně nejlepší vojevůdce všech dob - slavný Kartaginec Hannibal se svou armádou se slony, čímž „šokoval“ celý tehdejší Řím a antický svět. Kousek podél italského mořského pobřeží šlapali spolu.
     Lidé ve všech pěti státech, se kterými se náš cestovatel na své cestě setkal a hovořil, kroutili nad jeho cestou hlavou, celník na slovinsko – chorvatské hranici při pohledu na jeho jízdní kolo obtěžkané cyklobatohy, cestovní pas České republiky, stav cyklotachometru a jeho kapkami potu zbrocený obličej pod cyklopřilbou, vyloudil na svých rtech úsměv, zakoulel očima a svolával ostatní celníky, aby se na něj přišli podívat.
     Každý den ujel zhruba sto dvacet kilometrů, v Alpách méně - „jen“ okolo osmdesáti až devadesáti kilometrů denně.
     Ačkoliv měl v Alpách při sjezdu z jednoho vysokohorského průsmyku, na jehož vrcholu leželo ještě trochu sněhu, nehodu - na zlomek sekundy se v duchu loučil se životem a jeho kolo s cyklobatohy (již bez jezdce) nekontrolovaně padalo z prudké skalnaté stěny a bylo vážně poškozeno - po čtyřhodinové opravě ho zprovoznil, a ve své sportovně dobrodružné cestě pokračoval a úspěšně ji i dokončil.
        Martin R. na své cestě, provedené jen za pomoci jeho svalů, plic a nekompromisní tvrdé vůle, viděl ze sedla svého bicyklu velehory, skály, led a sníh, ale i teplé, azurově modré moře, horkem tetelící se vzduch, pinie, olivovníky a palmy. A to vše mu snad vynahradilo mnohadenní „týrání“ svého těla a svalů, překonávání krizí, nervozitu při opravách defektů a převážně nepohodlné přespávání v lesích a na loukách u silnic pouze ve spacím pytli, kdy mu lůžkem byla tráva či jehličí, televizí černočerná tma a střechou noční obloha – někdy posetá zářícími hvězdami, jindy zahalená strašidelně se převalujícími oblaky, jejichž okraje ozařoval mrazivě něžný svit luny, či zcela potemnělá a rozčesávaná blesky brutálních alpských bouří.

Autor: Martin Rohlíček
Foto: autor

Autor: Martin Rohlíček | Zveřejněno: 24.2.2017 - 00:00 | Zhlédnuto: 1086x