Vzácné setkání dvojího druhu

Ke zdárnému ukončení semestru naší Virtuální univerzity třetího věku, patří už neodlučně i uspořádání společného výletu za krásami a zajímavostmi jižních Čech. Prožité zážitky pomáhají nejen utužovat kolektiv, ale nabízejí možnost nových poznání a současně pak i setkání se zajímavými lidmi.


Vzácné setkání dvojího druhu
Daniela Wimmerová 24.7.2015 4508x Reportáže

V této uspěchané době, kdy se nejvíce cení materiální hodnota života (podpořena otázkou „Co za to?“, nebo „Co to přinese?“) se jeví setkání s „duchovními hodnotami“ jako něco, co je mimo reálný svět. A přesto právě tyto zážitky silně obohacují náš život. Poznávání nesobeckých lidí, kteří mají jako životní krédo „lásku k lidem a svému okolí“ nebo navštívení míst plných „pozitivní energie“ jsou pro každého z nás vždy přínosem.

Setkání první – křesťanské: „Dej, ať Duch svatý přebývá v srdci všech národů…“

Jak už jsme před časem uvedli, byl obsah učiva právě ukončeného semestru věnován „barokní architektuře“. O svých zážitcích z navštívení kostela v Dobré Vodě u Českých Budějovic jsme vás již informovali. Tentokráte jsme se rozhodli, že se vypravíme na Novohradsko. Mimo jiné, jsme si chtěli porovnat, v čem se liší kostel v Dobré Vodě u Českých Budějovic od toho, který najdeme v Dobré Vodě u Nových Hradů. Také tentokrát nám počasí přálo a Novohradské Hory se před námi rozprostíraly v celé své kráse.

První zastavení bylo u poutního kostela Panny Marie Těšitelky na Dobré Vodě. Byli jsme mile překvapeni krásou kostela i jeho okolí. Obojí prošlo v letech 2011 - 2015 výraznou rekonstrukcí a nyní se skví v celé své barokní bohatosti a nádheře. Našimi průvodkyněmi byly sestřičky z misijního společenství Rodina Panny Marie z Nových Hradů. Prohlídka interiéru, doplněná varhanní hudbou a společnou motlitbou k Panně Marii, nenechala chladným žádného z nás. Odcházeli jsme „nabiti pozitivní energií“ a s harmonií v duši.

Naše cesta pokračovala do Hojné Vody, kde jsme se zastavili u „Zvonu Setkávání“, o kterém se můžete dočíst na adrese www.zvon-hojnavoda.cz mimo jiné toto:„Zvon Setkávání“ je tedy zvonem, který svým tónem (cis) dává světu najevo víru v síly dobra. Připomíná světu, že tu žili a žijí, pracovali a pracují, tvořili a tvoří lidé dávných časů, nedávné minulosti a současnosti“.Potkali jsme se tu s panem Petrem Nedvědem „otcem zvonu“. Uvedl na pravou míru některé legendy kolem jeho vzniku. Připustil, že zde pozitivní energie již prokazatelně působí. Ze  zkušenosti vlastní a mnoha návštěvníků potvrdil, že zde dochází k opravdovým neskutečným setkáním lidským i duchovním.

Poslední zastávkou na našem putování bylo město Nové Hrady. Navštívili jsme Klášter Božího Milosrdenství. Celým areálem nás provedla další sestřička ze společenství Rodina Panny Marie. Vysvětlila nám, že toto společenství navazuje na činnost řádu Servitů. Jejich hlavním posláním je misijní činnost, a proto jsou „otevřeni veřejnosti“ – hodně pracují především s mládeží. Kromě kláštera jsme si prohlédli také kostel a přilehlou zahradu. Pokračovali jsme návštěvou novohradského hradu, kde jsme se od příjemné průvodkyně dozvěděli zajímavosti z historie rodu Buquoyů a Novohradska.

Úplně na závěr jsme společně poseděli v cukrárně nedaleko hradu a tak jsme potěšili „nejen svou duši, ale i své tělo“…

 

Setkání druhé – židovské: „Bez lásky by nebyl život a svět by se netočil“

 V uplynulém čtvrtstoletí se tvář Českého Krumlova výrazně proměnila. Oprýskané šedivé domy dostaly nový kabát a dnes je radost toto město navštívit. Jedním z míst, které prošly výraznou rekonstrukcí, je také synagoga. Kdysi místo, kde krumlovští Židé promlouvali se svým Bohem – dnes „kulturní stánek“, kam můžeme vyrazit za dobrou muzikou, zajímavými besedami či neotřelými výstavami.

V červnu zde probíhala výstava obrazů Svět očima Ruth Hálové. Měli jsme to štěstí, že jsme se s paní Ruth mohli setkat osobně a pobesedovat s ní přímo v synagoze. “Genius loci“ této budovy nelze přehlédnout, ani ničím nahradit.

Paní Ruth Hálová sem chodila už jako děvčátko. Patří mezi nemálo českokrumlovských Židů, kteří přežili 2. světovou válku. Naštěstí byla jedním z 669 dětí (stejně jako její starší sestra Eva), které zachránil před smrtí v nacistických lágrech sir Nicholas Winton. Tento muž organizoval nejen odjezdy vlaků s dětmi z Československa do Velké Británie, ale obstarával i všechny formality a zařizoval jejich přijetí v britských rodinách. (Bohužel, tento vynikající člověk, ve věku 106 let, letos v červenci zemřel). I když léta v Anglii nebyla pro mladou dívku jednoduchá, měla při vší smůle velké štěstí, že se setkala s obětavými lidmi. Po válce se ona i její sestra vrátily do vlasti. Čekala zde na ně maminka, která válku také přežila. Podrobnosti si můžete přečíst v její knížce: Jen z boží milosti.

Přes všechny těžkosti života paní Ruth nezatrpkla, ale její postoj k životu je velmi optimistický. Jistě jí v tom pomáhá i její víra v učení duchovního mistra Avatára Saí Baby z Indie. Jejím krédem je: LÁSKA a ODDANOST. Nejlépe to vystihují slova z obálky výše uvedené knihy: „Kruh se uzavírá a my fascinováni sledujeme, že všechny události života dostávají svůj smysl. Jako sklíčka mozaiky. Je jen jeden život, kde ten vnitřní i vnější se vzájemně podmiňují. Je jen jedna skutečnost – bůh v nás a my v bohu.“

Výstava obrazů „amatérské malířky“ vypovídá především o jejích pocitech a vztahu k lidem. Každý obrázek má „svůj příběh“. Paní Ruth s námi nechtěla mluvit o hrůzách holocaustu, ale o současných prožitcích a radostech života.

Díky za takové lidi, se kterými jsme měli možnost se setkat. Opět jsme se přesvědčili, že stáří není důvodem ke smutku a depresi. Jen se umět dívat kolem sebe…           

                                                                             Daniela Wimmerová, VU3V Kaplice