O bílé paní z hradu Sokolčí


Odvážná šlechtická dívka z loveckého hrádku Sokolčí, která si tak ráda jezdila zalovit do lesů, ten den neměla štěstí...


O bílé paní z hradu Sokolčí

Hrad Sokolčí, jehož zříceniny shlížejí z vysoké skály do koryta říčky Černé, nebyl nikdy za dobu své existence panským sídlem. Z hradu spravovali zdejší panství purkrabí sem dosazení šlechtickými majiteli. Jeden z těchto purkrabí jménem Archibald měl jedinou dceru Jenoféfu. Ač byla ještě mladá, tak nadevše milovala jízdu na koni a lov divoké zvěře. Často sama vyjížděla do hlubokých lesů, kde se oddávala své kratochvíli. Jednou při lovu postřelila kuší divokého vepře, který běžel až na okraj mlází a tam zůstal ležet. Lovkyně k němu přijela, chtěla sesednout s koně a dát mu tesákem záraz. Náhle se vepř zvedl a zaútočil na koně, ten se však vzepjal a splašil se. S nebohou dívkou běžel jako o závod, ta ho však chtěla zkrotit, ale marně. Běžel tryskem, náhle prudce zabrzdil před mohutným vyvráceným stromem. Nešťastná jezdkyně přelétla koni přes hlavu a prudkým pádem na zem si strhla vaz. Když se ani v podvečer dívka nevrátila z lovu a bez ní přiběhl do hradu zpocený kůň, měl otec zlé tušení, že se jí něco přihodilo. Poslal sluhy do lesa, aby dceru hledali. Ti prochodili s pochodněmi les a až k ránu se jim podařilo její bezduché tělo nalézt. Odnesli ji na hrad a po třech dnech ji na hřbitově pohřbili v posvěcené půdě.

Její duch se objevuje na hradě za jasných měsíčních nocí. Buď má podobu bílé kočky, nebo lidskou. Na rozdíl od jiných Bílých paní nemívá bílé či černé rukavičky, aby tak v předstihu zvěstovala blížící se radostnou nebo smutnou událost. V žádné ze svých podob neškodí, ani nepomáhá. Jen smutně teskní.